Pavel Helebrand

– hudební skladatel, autor, inscenátor (případně i producent) hudebně-dramatických projektů

Pavel Helebrand se narodil roku 1960 v Opavě. Vystudoval obory skladba a kytara na konzervatoři v Ostravě, kterou absolvoval v roce 1986. Brzy poté navázal spolupráci s ostravským Divadlem loutek, kde byl několik let v angažmá jako tzv. „herec-muzikant“ a současně skládal hudbu k většině inscenací. Tím začala jeho profesionální dráha skladatele scénické hudby, na které setrval i po odchodu ze stálého angažmá. Dosud napsal hudbu asi k devadesáti divadelním inscenacím – pro děti i pro dospělé. Spolupracuje s divadly na mnoha místech České republiky i v zahraničí - na Slovensku (Banská Bystrica, Košice), v Polsku (Opole, Varšava, Katovice, Toruň), na Ukrajině (Kyjev) i ve Francii (Joinville).

S rostoucím „kontem“ divadelních inscenací se rozšiřuje také Helebrandův profesní záběr. Skládá hudbu pro rozhlas, pro televizi... dokonce i pro koně - to když byl požádán o skladbu k volné sestavě voltižního cvičení (tj. cvičení na koni) českého přeborníka Ondřeje Svobody, který se s ní v roce 2000 probojoval mezi finalisty Mistrovství světa ve voltiži.

Současně Helebrand nikdy neopustil ani své původní povolání a stále se věnuje i volné skladatelské tvorbě - s úspěchem jsou uváděny například SVITY PRO SÓLOVÉ VIOLONCELLO (1999) v nastudování koncertního mistra Janáčkovy filharmonie Jiřího Hanouska, které měly premiéru na hudebním festivalu Janáčkovy Hukvaldy 99 a současně vyšly na CD.

Díky širokému tvůrčímu záběru se v divadelní tvorbě Pavla Helebranda stále častěji objevují tituly, v nichž podíl scénické hudby přerůstá ve formotvornou sílu inscenace. Během inspirativní spolupráce s Divadlem loutek a režisérem Petrem Nosálkem tak vznikly například inscenace PŮJDEM SPOLU DO BETLÉMA (1990), MY JSME MUZIKANTI (1991), KYTICE (1992), OBERON A HUON Z BORDEAUX (1993), BALLADYNA (1996), MYSTÉRIUM CESTY SV. VOJTĚCHA (1996), OPOWIEŚĆ O MILOŚCI, O DRZEWIE I O TOBIE (1996) nebo KSIEGA DŽUNGLI (1998), v posledních letech se k nim přiřadily také některé tituly připravené pro Národní divadlo moravskoslezské - komorní ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU (1998), multimediální inscenace z antické mytologie ZLATÉ ROUNO (2001), ve které společně účinkovali členové činohry, opery, operety i baletu, nebo temperamentní KRVAVÁ SVATBA (2002).

Přes inscenace z oblasti tanečního a alternativního divadla, v nichž hudba zní po celou dobu představení - MÍSTO tanečního divadla Zóna (1998) nebo TY, KTERÝ LYŽUJEŠ Bílého divadla (1998), - pak vedla cesta ke zkomponování baletu O STATEČNÉM CIBULÁČKOVI, uvedeného v Moravském divadle v Olomouci (2000).

Nejvýrazněji se Helebrandovo hudební a divadelní cítění uplatňuje v jeho autorských projektech, ke kterým si píše hudbu i texty a podílí se na jejich scénické realizaci. Dva z nich - zpěvohra JESLIČKY SVATÉHO FRANTIŠKA (1997, vyšlo na CD) a muzikál ČARODĚJNICE Z BABÍ HŮRY (2002) - byly napsány pro Dětské operní studio při Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a měly premiéru pod otevřenou oblohou na festivalu Janáčkovy Hukvaldy. V roce 2001 měl premiéru hudebně-dramatický projekt EVANGELIUM PODLE HOUSLÍ - „svaté divadlo“ inspirované moravskou lidovou hudbou a středověkým chrámovým divadlem. V duchu dávných tradic jej Helebrand realizoval ve vlastní produkci s více než stovkou amatérských zpěváků a muzikantů z Olomouce a s Jiřím Pavlicou a souborem Hradišťan v rolích Ježíše a apoštolů v barokním chrámu a poutní aleji na slavném poutním místě Moravy - Svatém Kopečku u Olomouce.

Hradišťan

s uměleckým vedoucím Jiřím Pavlicou je ojedinělým hudebním tělesem s vysokou uměleckou i interpretační úrovní, nezvykle širokým žánrovým záběrem a netradičním repertoárem, který v počátcích vycházel zejména z folklóru. Vznikl společně s tanečním souborem v roce 1950 v Uherském Hradišti, kde pracovala řada generací hudebníků, zpěváků a tanečníků pod dlouholetým vedením Jaroslava Václava Staňka (20.4.1922 - 28.2.1978). Ten posunul tehdejší chápání prezentace folklóru od volného předvádění hudebních a tanečních čísel směrem k propracovanějším kompozicím, které již snesly měřítka umělecké práce.

Od roku 1978 je uměleckým vedoucím Hradišťanu tvůrčí osobnost - houslista a hudební skladatel  Jiří Pavlica. Pod jeho vedením se začal soubor postupně transformovat. Dramaturgie čerpá z regionálních souvislostí a všímá si lidového umění v jeho širším geografickém a historickém kontextu. Vzrostly také interpretační nároky na členy souboru. Vedle samostatné soustavné tvorby muziky vznikaly i hudebně-taneční tematické projekty (Byla vojna u Slavkova, Zbojné písně moravské…). Postupně se začala významně prosazovat autorská tvorba, která zcela převládá v posledních hudebně tanečních projektech (O Slunovratu, O Člověku, 3x je Člověk…), na nichž Jiří Pavlica spolupracoval s choreografkou a vedoucí taneční složky Ladislavou Košíkovou. Zde se také nejvýrazněji projevuje odklon od tradičního folklórního pojetí a přechod k volnějšímu scénickému ztvárnění. Folklór se stává inspiračním zdrojem, přičemž jeho filosofická podstata zůstává zachována.

Vedle společných vystoupení se hudební i  taneční složka Hradišťanu ubírají svou vlastní cestou. Jiří Pavlica přivedl muziku Hradišťan k nadžánrovému hudebnímu pojetí a představil ji v desítkách projektů vydaných na zvukových nosičích (viz. Diskografie), v rozmanitých cyklech televizních či rozhlasových nebo každoročně na stovkách živých koncertních vystoupeních. Tanečníci se realizují především na projektech, kde se jako choreografka uplatňuje Ladislava Košíková. Např. Mezinárodní hudební festival v Salzburgu, spolupráce s Vídeňskou filharmonií,  četné divadelní inscenace a projekty České televize. V posledních letech vznikly např. projekty Žákovské vigilie ve spolupráci s Jaroslavem Krčkem a Musicou Bohemicou nebo Rákoš Rákoczy - scénická koláž na podkladu původního baletu Leoše Janáčka v režii Magdaleny Švecové a také taneční zpracování kantáty B.Martinů - Kytice..